Život stanovením diagnózy nevyléčitelné nemoci nekončí.
I nejobětavější zdravotníci jsou jenom lidé. Mohou chybovat, zapomínat. Navíc návaznost zdravotní péče mnohdy nefunguje dokonale. Nespoléhejte proto slepě na zdravotnický systém, spoléhejte především na sebe. Snažte se přizpůsobit komunikaci a sdělování informací svým potřebám či možnostem svých blízkých.
Požadujte, abyste jako pacient i jako příbuzní byli informováni lékaři a ostatními zdravotníky shodně a pokud možno současně. Oddělené a odlišné informování, domněle „měkčí“ pro nemocného a „tvrdší“ pro příbuzné, vytváří atmosféru nedůvěry, nedorozumění a zhoršuje komunikaci nemocného s jeho okolím.
Pacienti si nejčastěji stěžují na lékaře ne kvůli chybám v léčbě, ale protože se k nim chovají přezíravě, povýšeně, špatně komunikují a umějí být i hrubí. A lékaři jsou často přepracovaní, nemají na sdělování vážné diagnózy dost času a ani vhodné podmínky.
V paliativní péči jde o léčbu i vyšetření, se kterými nemocný souhlasí a které zmírní projevy nemoci. Nakonec může přinést nemocnému mnohem více než setrvávání v léčbě úzdravné (kurativní), která nemoc neumí potlačit, ale tělo může velmi vyčerpávat.